.png)
Braňte se a buďte pány situace!
Určitě jste to už někdy zažili – na vaši adresu se snesla nějaká nepříjemná poznámka či komentář. V člověku nezřídka zůstane pachuť tohoto prožitku a má tendenci se k němu stále vracet.Je to zničující a sebedestruktivní. (Tohle jsem opravdu prožívala velmi často a intenzivně).
Své emoce bychom měli vnímat, kultivovat je a přitom zůstat v klidu. Pro někoho je to naprosto přirozené, pro někoho naopak nedosažitelné. (Vždy jsem patřila do té druhé kategorie).
Přesto existují způsoby, jak na emočním zvládání náročných situací zapracovat.
Člověk prožívá emočně náročné reakce, když:
- po komunikaci cítí emoční pachuť hořkosti;
- věnuje pozornost prožívání vzteku, naštvání, úzkosti nebo strachu;
- jej trápí výčitky, které probouzí pocit viny;
- se opakovaně vrací k nelibé vzpomínce na určitý prožitek nebo člověka;
- přemýšlí, co druhého vedlo k tomu, aby se choval určitým způsobem;
- si říká: „Proč jsem se nechal/a zase takhle vytočit?“
Emoční upíři v akci
Příčin, proč čelíte zraňujícím poznámkám, může být samozřejmě řada. Ano, někdy je namístě zamyslet se, zda není chyba i na vaší straně. Ovšem je také možné, že jste potkal/a svého emočního upíra. Může to být vaše zrcadlo nebo stín, který potřebujete pochopit. Je to člověk, který vás štve třeba již jenom svou přítomností. A co teprve když vám dá nevyžádanou radu nebo soudí vaše jednání…
Co se na podobné situace ale podívat jako na „dar“ a zamyslet se nad tím:
- z jakého důvodu jsem opět potřeboval/a prožít tento emoční únos (tj. stav, kdy nad racionalitou převládnou emoce, což se může podepsat i na reakcích, jichž mnohdy následně litujeme)
- co opravdu můžu udělat pro svůj klid a důstojnost?
Co byste si tedy měli uvědomit, aby se vám lépe dařilo zůstat ve svém středobodu klidu?
Za to, jaké prožíváte emoce, jste zodpovědní pouze vy sami. Nikdo jiný.
Možná si teď říkáte, že vy přece přesně víte, čím se vás ten či onen dotkl nebo vás naštval. On vás ale nenaštval – a možná to ani nebylo jeho cílem. Naštval/a jste se vy a celkem dobrovolně. Nepomohou vám ani myšlenky typu: „Ten mě opět vytočil. O co mu vlastně jde? Teď nemůžu kvůli němu ani pracovat. Zkazil mi celý den.“ Ačkoliv daný člověk vám může obrazně „pít krev“, za prožívané emoce si odpovídáte sami.
Otázku, kterou dostávám: „Co mám dělat, když to ve mně emočně bublá a když se mnou emoce cloumají?“ vám nezodpovím. Opravdu nevím. To víte vy.
Jak to dělám já?
Uvědomím si přirozenost svého dechu. Uvědomím si, že nechat se ničit emocemi je moje volba. Přesměrovávám svoje myšlenky. A jak to dělám přímo v průběhu nepříjemného rozhovoru? Zatáhnu za brzdu pomocí věty: „Děkuji vám za váš názor.“
Co se mi již skutečně daří?
Uvědomit si urputnost svého postoje. To je okamžik, kdy můžu zastavit emoční únos. Můžu se vnitřně pousmát a říct si pro sebe, že se opět nechávám strhnout tíhou situace a emoce se mnou začínají cloumat. Je jenom na mně, jestli se nechám unést, nebo využiji své koučovací dovednosti a situaci vyřeším s nadhledem. Doporučuji všem pracovat se všímavostí a dovolit si uvědomit vnitřní dialog se svými fyzickými prožitky a pocity. Zde se nachází mikro-vteřina uvědomění, kdy je možné přeměňovat emoční konflikt na klid.
Co mi nejvíce pomáhá zvládat vypjaté emoční situace?
Osobní psychohygiena v podobě pravidelných procházek s mou fenkou. Tehdy mám možnost rekapitulovat prožité situace a vzít si z nich ponaučení. Přesně v tomto okamžiku si modeluji žádoucí způsob vyřešení emočního únosu. I když prožitá situace je minulostí, věřte, že podobné situace se vyskytují do doby, než se je naučíme řešit. Při každém dalším opakování je tak emoční reakce lepší.
Zpočátku jsem se učila formulovat jinak slova, účinnost ale ničil jejich tón. Jak pravil klasik: „ten tón“.
V dalších situacích jsem proto již vědomě pracovala na tónu. Dnes z velkého procenta umím emočně náročné situace zvládat právě tím, že se zastavím v těle, pojmenuji fyzický prožitek a pocit, který prožívám.V hlavě naformuluji žádoucí výrok, který vyslovím, a u toho vnímám tón hlasu i svoji řeč těla. Je to kratičký okamžik a lze jej natrénovat.
Emoční únosy můžete zvládat s noblesou – je to ve vašich rukách
Život je zázrak, stačí si ho užívat. Ano, někdy i bolí. Emoční bolesti nejsou viditelné okem a napáchají hodně škody. Emoční únosy můžou dokonce zapříčinit až nemoc na fyzické bázi. Naučte se proto zvládat tíživé situace. I když možná nevěříte, že je možné emoční únosy ustát, věřte a trénujte.
Jak moudře shrnul americký výzkumník a řečník prof. Jim Collins:„Uchovejte si víru, že nakonec zvítězíte bez ohledu na těžkosti, a současně konfrontujte nejtvrdší fakta své stávající reality, ať jsou jakákoliv.“
Jaká krutá fakta nyní prožíváte? Co můžete udělat pro to,abyste si užili krásný den?
