Velmi často vidím, jak v naší společnosti, když někdo prožívá nepříjemnou a tíživou situaci, lidi z okolí s danou osobou soucítí. Málokdy vidím, že by se jednalo o empatii. Mezi soucitem a empatií je velký rozdíl. Máte chuť vědět jaký?
Co to je soucit?
Soucit vyjadřuje naše pochopení se situací toho druhého. Jenomže to má malinkatý háček. Pořád jsme ve svém životním postoji a na prožitek druhé osoby se díváme vlastním pohledem a úsudkem. Pro mnohé se zdá, že když je člověk soucitný, tak je vlastně empatický. A ono to tak není. Když poskytuji druhému soucit, pořád se na danou situaci dívám z vlastního uhlu pohledu a svým rozumem. Velmi často v takovém okamžiku chybí emoční napojení, aktivní naslouchání a v mnoha případech je poskytovatel soucitu připraven vyrukovat s vlastním příběhem, aby druhého potěšil a ukázal mu možné řešení a světlo na konci tunelu.
Možný příklad
Vaší kamarádce náhle zemřel životní partner. Jak reagujete? Přichází snaha o utěšení vlastním pohledem a třeba říkáte: „To je strašné, takové rychlé a nečekané. Co budeš bez něho dělat? Víš, mě když zemřela maminka, tak to bylo taky šílené, dodnes mi chybí. Neboj, půjdeme spolu do lázní a divadla, to nějak zvládneš. Tak se z toho vyplač.“ Takovou perlou může být ještě dovětek typu: „No byl už starší, tak je to takové přirozené a najdeš si dalšího partnera. Hlavní je, že jsi zdravá a máš zdravé děti, tak pořád máš pro co žít.“
Znáte takovou situaci, když vám přítelkyně sdělí, že potratila a nevíte, co se situací a děláte vše pro zlepšení nálady? Možná slova při soucitu: „To bude dobrý, další těhotenství zvládneš. Nyní alespoň víš, že můžeš vůbec otěhotnět.“
Celou dobu, co poskytujeme soucit, se snažíme danou osobu podpořit, jenomže je to bez empatie. Možná se sami v dané situaci cítíme velmi nekomfortně.
Co je to empatie?
Empatie je slovo řeckého původu „empatheia“ v překladu „vášeň/utrpení“. Následně bylo slovo upraveno v němčině „einfühlungsvermögen“ v překladu pocit/empatie. Až posléze bylo slovo v roce 1909 oficiálně přeloženo jako empatie.
Empatie je schopnost vcítit se do kůže druhého člověka. Představte si, že najednou jste v těle, kůži a v hlavě druhé osoby a na prožívanou situaci se díváte očima dané osoby. Najednou jste v jeho životě, kráčíte v jeho botách a svět kódujete jeho myslí. Schopnost rozpoznat pocity druhých je přímo úměrná vaší schopnosti uvědomovat si sám/sama sebe.
Podobně jako mohu rozpoznat a vyjádřit své vlastní pocity a potřeby, mohu se empaticky vcítit do druhého a uvědomit si, co pozoruje, cítí a potřebuje.
Možný příklad
Vaší kamarádce náhle zemřel životní partner. Jak reagujete? Najednou vnímáte tu velkou a tíživou bolest, kterou je nyní zaplaveno tělo kamarádky. Vnímáte její strach, žal a obavy. Dokážete se na ni emočně napojit a naslouchat jejím slovům i pocitům? Možná ani nemáte chuť nic říct. Jenom ji obejmete a pláčete s ní? To je empatie. Hluboké vnoření se do pocitů druhé osoby, schopnost cítit to, co cítí ona.
Empatie je o napojení srdce a každé buňky svého těla nejdříve na sebe a pak na toho druhého.
Důležité je umět být nejdříve empatickým k sobě a až poté se napojit na toho druhého.
Empatie je jednou z 5 dovedností, které spolu vytváří emoční inteligenci. K empatii patří aktivní naslouchání a umění mlčet.
Otestujte své schopnosti empatie
K otázkám si vyznačte číslo, které odpovídá danému výroku. Číselná škála je 1 až 10, přičemž 1 – vůbec nesouhlasím, až 10 – souhlasím nejvíce.
- Jak moc umím procítit své vlastní pocity, které se odehrávají v mém těle?
- Jak moc umím vnímat pocity druhé osoby?
- Do jaké míry jsem schopen/na přijmout, že jiná osoba má jiný názor? (Zejména, když se výrazně odlišuje od toho mého).
- Do jaké míry si uvědomuji, že se moje předpoklady mohou lišit od skutečnosti?
- Jak moc umím vyjádřit někomu účast a podporu v těžké situaci?
- Jak intenzivně umím v rozhovoru naslouchat?
- Jak moc umím přijmout v rozhovoru pauzy ticha?
- Do jaké míry dokážu poznat, že se někomu stalo něco nepříjemného?
- Jak moc přátel mám v širokém okruhu lidí?
- U každé otázky máte nyní nějaké číslo, udělejte si aritmetický průměr daného výsledku.
V případě, že je hodnota nižší, než 7, je doporučeno schopnost empatie trénovat.
3 kroky k empatii
1. Pečujte o sebe
Pozorujte, co vás v průběhu dne stresuje. Večer si udělejte kratičkou rekapitulaci celého pracovního dne i svého volného času. Udělejte si poznámky.
- Co jsou vaše stresory?
- Co z daných stresorů můžete odstranit?
- Jakým způsobem můžete změnit svůj postoj v situacích, když stresor nemůžete odstranit?
Udělejte si čas pro sebe, každý den udělejte něco, co vám dělá radost. U všech prožitých situací si všímejte vlastních pocitů, které prožíváte. Tady je prostor umět být empatický k sobě.
2. Naslouchejte
Zastavte se a aktivně naslouchejte lidem ve vašem okolí. Pozorujte řeč těla, tón hlasu i význam slov. Dovolte si být v tichu a pouze pozorujte, jaké pocity druhá osoba prožívá. Poznávejte celkový podtext situace, jak ji druhý člověk vnímá.
3. Čtěte řeč těla
Vnímejte neverbální projev těla u lidí, když s vámi mluví. Každý člověk má své komunikační vzorce těla, stačí být dobrým pozorovatelem. Mnohé se dá naučit z literatury nebo kurzů a také pouhým všímáním si lidí. Zkřížené ruce na prsou již dávno neznamenají, že se jedná o odmítavé gesto. U jednoho člověka to může znamenat ofenzívu, zatímco u druhého pouhé gesto únavy nebo poloha těla, v které se cítí uvolněně.
Pár tipů jak rozumět neverbální komunikaci:
Když je člověk zapálený pro téma – člověk hovoří rychle, naklání se jakoby dopředu, živě gestikuluje. Gesta směrem k hrudi naznačují, že dané věci má řečník rád.
Když se rozhovor daří – člověk je uvolněný, nenucený, pohyby lehké, gesta pohodová, radostná mluva.
Když člověk ztrácí zájem o komunikaci – člověk se zaklání, mne si ruce a jeho prsty chodidel směřují ke dveřím.
Když nastává problém – tělo se dostává do napětí, ramena jsou pokleslá a kulatí se, křečovitá gesta. Tělo se smrskává a začíná zabírat méně prostoru.
Co rozhodně empatie není?
Soucit.
Dávání rad.
Poučování.
Utěšování.
Vyprávění vlastních příběhů.
Vysvětlování, jak na danou situaci nahlížet.
Analyzování a šťourání se v daném prožitku.
Otázka pro vás
Proč být empatickým?
Empatická tečka
Věnujte pozornost sobě, svým pocitům a pečujte o sebe. Žijte v přítomnosti a na lidech si všímejte toho dobrého, co v nich je. Pečlivě naslouchejte, dejte dost času a prostoru, aby lidi mohli říct vše, co potřebují říct. Dopřejte v komunikaci prostor pro ticho a možná se dozvíte více. Dívejte se na svět pozitivním pohledem, věnujte pozornost laskavosti a přijímejte, že každý člověk může mít svůj názor. Trénujte nejdříve v rodině a posléze buďte empatický v každém okamžiku svého žití. Pamatujte, první krok je empatie k sobě, „protože já“ a poté empatie k tomu druhému „protože ty“. Bez empatie k sobě nelze dávat porozumění druhým.
Srdečně vás zvu na kurzy plné empatie s Jankou.
Použitá literatura
GOLEMAN, Daniel, 2011. Emoční inteligence. Vyd. 2., (V nakl. Metafora 1.). Přeložil Markéta BÍLKOVÁ. V Praze: Metafora. ISBN 978-80-7359-334-6.
PRINCE, Emma-Sue. 7 měkkých dovedností, které vás posunou kupředu. Přeložil Helena HARAŠTOVÁ. V Brně: BizBooks, 2016. ISBN 978-80-265-0451-1.
ROSENBERG, Marshall B., 2016. Nenásilná komunikace. Vydání čtvrté. Přeložil Norma GARCÍOVÁ. Praha: Portál. ISBN 978-80-262-1079-5.
