Co s partnerem nemusíte za každou cenu sdílet?
Partnerství je vztah, který by měl být postaven na sdílených hodnotách, upřímnosti a otevřenosti. Velmi často ale slyším, že partneři nemají definované žádné společné cíle a ani neznají hodnoty svého vztahu.
Pro „úspěšný“ společný život je přitom základem vědět, co od vztahu očekáváme, co v něm chceme – a co nikoliv. Určitě je proto dobré zamyslet se a definovat si vlastní hranici toho, co ještě chceme s partnerem sdílet a co již ne. Myslím si, že je to velmi individuální záležitost. A vždy záleží na každém páru, jakou dohodu sdílení si vytvoří.
1. Kde jsou hranice upřímnosti a jak si je s partnerem nastavit? Proč je/není upřímnost ve vztahu důležitá?
V každém vztahu je samozřejmě důležitá důvěra, otevřenost a vzájemný respekt. Ovšem k upřímnosti lze přistupovat různě, může mít totiž mnoho tváří, které se odvíjejí od míry vzájemné otevřenosti. Překážkou pro upřímné sdílení může být např. stud nebo nedostatek odvahy vyslovit nepříjemné věci nahlas. Navíc – naprostá, tedy stoprocentní upřímnost nemusí být v mnoha vztazích žádoucí.
Radikální upřímnost je postoj, ve kterém jsou partneři připraveni mluvit o svých pocitech, názorech a zkušenostech ve všech tabuizovaných oblastech. Hovoří spolu o předchozích vztazích, financích, sexu, probírají náročné situace, projevy slabosti ve formě pláče i různorodé osobní neúspěchy včetně těch na pracovišti. Někdy to může být i nemoc partnera, zejména když má přímý dopad na sexuální aktivitu. Je tedy jasné, že ne každému je příjemné tato témata před partnerem otevírat.
V koučovací praxi jsem se setkala i s nesouladem, který vzniká, když v partnerském vztahu je jeden z páru velmi otevřený až směrem k naprosté upřímnosti a druhý se neumí se situací vypořádat. Žena nechtěla slyšet z úst svého partnera, že jeho předchozí manželka měla sportovnější postavu. Taky nechtěla slyšet, že se mu fyzicky líbí i jiné ženy. Veškeré prožitky sdílela se svými přítelkyněmi a ty jí radily, aby vztah ukončila. Při koučovacím rozhovoru pochopila, že potřebuje partnerovi sdělit, že je nutné nastavit si pravidla, co vše budou sdílet. Taky si uvědomila, že je určitě žádoucí pohovořit si o svých pocitech s partnerem. Ten může změnit svoji komunikaci jedině tehdy, když bude vědět, co jí vadí a ubližuje. Je naopak nežádoucí řešit podobné situace s nezúčastněnými osobami, které tak mají jen zprostředkované a zkreslené informace.
Ve vztahu je proto obvykle vhodné aplikovat spíše přiměřenou upřímnost. Přiměřenou sobě i situaci.
Osobně ve svém vztahu využívám upřímnost laskavou. Partnerovi neřeknu věci, o kterých vím, že mu ublíží. Upřímně, ani já nechci slyšet veškeré názory mého partnera – třeba ty, které se týkají mé osoby. Dokonce si občas říkám, že je moc fajn, že si zatím neumíme vzájemně číst myšlenky.
2. Co by partneři ve vztahu měli sdílet vždy a rozhodně to netajit?
Zdraví, sex a peníze. To by měla být „svatá trojice“ témat, o nichž by partneři měli hovořit vždy co nejvíce otevřeně.
V případě nemoci je tedy vždy žádoucí sebrat odvahu a sdílet své strachy a obavy. Jedině tak se partner může stát také cennou oporou.
Rozhodně je potřeba otevřeně hovořit také o vzájemném uspokojení v oblasti intimity a sexuálního prožívaní. Je velmi smutné, když sex do vztahu nepřináší kýžený relax a radost jen proto, že partneři neumí o svých potřebách mluvit otevřeně.
A protože „peníze jsou až na prvním místě“, je vhodné nastavit si velmi jasně také podmínky financování společného života. Důležité je mít nastavena pravidla tak, aby jeden z partnerů nemohl bez vědomí druhého vytvořit finanční závazky, které posléze můžou vyústit ve finanční problémy či v krajním případě např. i v exekuci.
V mém manželství máme finance rozdělené. Máme domluvené, kdo z nás jaké závazky hradí. A pak máme „volnou ruku“, abychom si mohli hradit své drobné neřesti. Já, protože hůře hospodařím, manžela o všech svých finančních transakcích neinformuji. Naopak manžel je v této oblasti velmi otevřený.
3. Co není třeba sdílet a proč?
I když upřímnost by ve vztahu měla být nade vše, jsou situace, kdy je namístě raději mlčet. Přesně to pak platí o nevěře, ať už v jakékoliv její formě. V tomto případě plně souhlasím se známou strategii zatloukání. V případě, že partner prožije nevěru a chce zůstat ve svém trvalém svazku, je jeho morální povinnosti si toto uchovat jako tajemství. Osobně mohu říct, že od svého partnera bych přiznání o tom, že mi byl nevěrný, určitě slyšet nechtěla. Ostatně, můj ex zcela dobrovolně svoji nevěru přiznal, a to v našem vztahu způsobilo absolutní rozvrat.
„Zatloukání“ je pak namístě i v situacích, pokud se nám fyzicky líbí někdo jiný – takovou informaci také určitě není potřeba sdílet se životním partnerem. Do komunikace ve vztahu pak nepatří ani žádné srovnávání s bývalým partnerem, zejména tehdy, pokud by stávající partner „dostával méně bodů“.
Vhodně je také naučit se „číst situace“. Člověk po svém boku může mít partnera velmi tolerantního, ale přesto je zbytečné „dráždit“ jej letmo pronesenými poznámkami o konkrétních kolezích/kolegyních apod., pokud následují ironické poznámky na adresu vlastního partnera/ky.
Kromě roviny sexuální si pak zvláštní pozornost( ne)zaslouží také (přirozené) fyzické změny. V případě společného stárnutí není potřeba partnerovi připomínat změnu jeho fyzického stavu. S velkou opatrností je potřeba volit i způsob komunikace, když např. po porodu nastanou určité fyzické změny v oblasti pánevního dna ženy. Popřípadě dojde ke změně fyzického zevnějšku vlivem nemoci a operace.
Co bych již nikdy neřekla a kdysi jsem s partnerem sdílela?
Když jsem odjížděla na sedm měsíců do válečného konfliktu, vyslovila jsem nahlas svoji obavu: „Jsem zvědavá, jak to sedm měsíců vydržím bez sexu.“ To samozřejmě v manželovi, kterého jsem dříve informovala o tom, že v předchozím vztahu jsem byla nevěrná, také vyvolalo obavu. A žárlivost.
Proto mám nyní ve svém (spokojeném) manželství nastavený filtr, který užívám, než nějaké sdělenívypustím. Využít jej může každý.
Univerzální filtr „sdílení“ prostřednictvím tří jednoduchých otázek:
∗ Když svůj názor řeknu, k čemu to bude dobré pro náš vztah?
∗ Co tento výrok přinese manželovi?
∗ Jak moc bych něco podobného chtěla slyšet z jeho úst o mně?
4. Můžou se pravidla změnit v průběhu vztahu?
Rozhodně je možné pravidla měnit. Člověk se neustále vyvíjí, a tak se můžou vyvíjet i pravidla vztahu a míra vzájemné upřímnosti.
Od konsenzu ke kompromisu
Hranice absolutní upřímnosti může být velmi těsně u hranice zranění partnera. Někdy výroky s dynamikou absolutní upřímnosti mohou znít až jako neomalenost. Určitě, když není možné najít ideální konsenzus, je potřeba najít vhodný kompromis.
Z mých zkušeností je přirozenější, když otevřený člověk bude více korigovat/filtrovat své výroky. Uzavřený člověk totiž potřebuje více odvahy, aby dokázal sdílet názory ze svého nitra, a někdy mu to pro jeho citlivost připadá i velmi nevhodné.
