Jakým způsobem se rozhodujete?
Rozhodovat se můžeme různými způsoby. Je možné využít teorie manažerského rozhodování a aplikovat daná pravidla i ve svém životě. Nebo to udělat jednoduše spontánně a naslouchat intuici, popřípadě až instinktům.
Důležitý význam pro rozhodování má složitost situace, kterou právě řešíme, a informace, které o dané situace jsou nám známy.
Když se jedná o krizovou situaci a vidíme, že se na nás řítí osobní auto, zatímco stojíme na nástupním ostrůvku MHD, je potřeba okamžitého rozhodnutí a uskočit správným směrem. V tomto okamžiku člověk jedná instinktivně a na základě svých zkušeností ví, že auto je nebezpečné a srážka s ním může znamenat okamžitou smrt.
Když máme nedostatek informací, otvírá se prostor pro intuitivní rozhodování, které je spíše preferované, když není dostatek času, zkušeností a znalostí k racionálnímu rozhodování. Takže když by se na nás na stejném nástupném ostrůvku řítilo letadlo, mohlo by nás to uvrhnout do prvotního šoku, protože mozek by nechápal, co dělá letadlo na silnici, když má být ve vzduchu. Možná by chvilku mozek i tápal co dělat, co se to děje. Mozek by například potřeboval rozklíčovat neodpovídající velikost řítícího se předmětu. Ztratili bychom nějaký čas a věřím, že intuitivně bychom opět zvolili rychlý únik a pochopili podstatu nebezpečí, ať se na nás řítí cokoliv.
Ovšem kdybychom věděli, že zítra v době, kdy budeme stát na nástupném ostrůvku, se tam bude řítit nepřiměřenou rychlostí auto nebo dokonce i letadlo, a to přímo na nás, již bychom se mohli rozhodovat jinak. Jaké by to rozhodnutí bylo? Někdo by změnil dobu cestování, někdo způsob cestování a někdo by stál na nástupním ostrůvku a při pohledu na blížící se nebezpečí si jenom povzdechl, měl/a jsem se rozhodnout jinak.
Rozhodování je kvalita mysli mít odvahu vybrat směr kam kráčet a způsob jak opustit komfortní zónu. A proto je vhodné mít dostatek ověřených a jednoznačných informací, aby nedoházelo k desinformacím.
V mnoha životních situacích stojíme na rozcestí a bojíme se rozhodnout jak dál. Mám pro vás tajné sdělení: „Každé rozhodnutí je lepší než žádné rozhodnutí“. Když rozhodnutí nedokážeme udělat, rozhodují za nás jiní a můžeme sklouznout do role obviňování jiných nebo sebeobviňování. A můžeme se lehce stát loutkou v rukou manipulátora.
Možné koučovací otázky pro rozhodování. Určitě je vhodné je umět aplikovat i pro sebekoučink.
- Jak byste jako velmi moudrý člověk vyřešil danou situaci?
- Jaké rozhodnutí můžete přijmout, když máte vše pod kontrolou?
- Jaký první krok uděláte?
- Jaké další kroky můžete ve svém rozhodnutí udělat?
- Když se rozhodnete pro jedno z možných řešení, jaké výhody patrně získáte?
- Co vám brání toto rozhodnutí udělat?
- Jak silné odhodlání je toto rozhodnutí udělat? Na škále 1 až 10. Přičemž 10 je nejsilnější.
- Když se rozhodnete pro tuto cestu, vizualizujte si, co vám to přinese. Jaké výsledky dosáhnete? Jaké obrazy a slova vás napadají?
- Jaké pocity vnímáte, když si představíte možný výsledek rozhodnutí?
Osobní příklady z mého života a přínosy mých rozhodnutí
Rozhodovací křižovatka č. 1 Úraz v dětství
Když mi bylo 12 let, měla jsem úraz a těžký otřes mozku a moje paměť vymazala veškeré vzpomínky, fakta a souvislosti.
Jediné, co jsem s jistotou věděla, že jsem se v bezvědomí potkala se zesnulou babičkou a strejdou. Prostě nádherný sen, kdy jsem byla milovaná, všude kolem mě plno dětí a já začala vyjednávat, že chci tím tunelem projít. Babička téměř otvírala náruč a najednou strejda zakročil a řekl, že moje místo je dál žít. Následovala cesta do nemocnice, probrání se z bezvědomí a léčení.
Když se mě lékař po několika měsících hospitalizace ptal, jestli mě něco bolí, řekla jsem NE. Když se mě ptal, jestli ji již vzpomínám, řekla jsem ANO. Již jsem věděla, že ta neznámá paní je moje matka. Že to, co mám na noze, je ponožka. Když se mě ptal, jestli mám nějaký prožitek z úrazu, řekla jsem NE. Bylo to dobré rozhodnutí, propustili mě z nemocnice domů a pozvolna jsem si zvykala na běžný život. Migrény veliké, vzpomínky pomalu naskakovaly, některé již nenaskočily nikdy, můj snový prožitek byl mým tajemstvím asi tak na 30 let.
Jaké bylo mé rozhodnutí říkat, co bylo potřeba? Rozhodně dobré, protože jsem si naplnila svůj cíl a šla domů.
Rozhodovací křižovatka č. 2 Změna domoviny
Když jsem byla studentkou vysoké školy, potkala jsem mladickou velkou lásku. V události dějin v roce 1993 přišlo k rozdělení Československa na dva státy. Můj manžel byl Čech a já Slovenka. Bylo potřeba se rozhodnout. A tak jsem následovala svého manžela ze strachu zůstat sice v domovině i s dobrou prací, ale jako samoživitelka.
V roce 1999 jsme se velmi důstojně rozvedli a mé obavy, že budu sama s dítětem, se naplnily. Za nějaký ten rok jsem potkala jiného muže, je to můj ideální protějšek, s kterým to táhneme na dvacátý rok a v naprosté harmonii.
Jaké bylo mé rozhodnutí vybrat si za svoji vlast Českou republiku? Rozhodně dobré, protože žiji v zemi, kterou miluji, se správným mužem.
Rozhodovací křižovatka č. 3 Opuštění úspěšné kariéry a zrození koučky
Již od 18 let jsem byla vojákyní z povolání, procestovala republiku, byla ve válce a neuměla jsem si představit žádnou jinou profesi. Když jsem na Univerzitě obrany učila management již v hodnosti podplukovnice, tak jsem absolvovala řadu školení a jedno z nich bylo intuitivní rozhodování. Jenomže shodou náhod jsem si vybrala kurz Intuice pod vedením psychologa/psychoterapeuta a psychiatričky.
Zážitek ohromný a mně tam naskočila myšlenka odejít z armády a stát se psychoterapeutkou. Od okamžiku tohoto vhledu uběhlo pár let a já jsem mezitím studovala terapeutické a koučovací znalosti. A přímo ve výuce strategického leadershipu jsem tyto znalosti aplikovala.
V roce 2019 jsem se rozhodla z armády odejít a mít svoji vlastní praxi koučky. Pro svoji koučovací praxi jsem spojila terapii a koučink, protože pro mě je důležité umět přijmout minulost, otevřít se zvědavostí vrátka budoucnosti a plnými doušky žít v přítomnosti. Na koučovacích kurzech jsem vždy slýchala, že minulost nemá kouč řešit, že se nemáme zajímat o problém, ale orientovat pozornost klienta na to, co chce udělat a na buducnost. Jak moc je možné vidět, po čem toužím, když nemám zpracovanou minulost? Já to neumím. Tak jsem se rozhodla nabízet koučink, tak jak funguje mně. Nyní vím, že to bylo správné rozhodnutí a dokonce jsem našla k mému intuitivnímu vhledu vědeckou podporu v odborné literatuře.
Mnoho škol koučinku za své hrdé motto vyhlašuje, že se zabývají jen a pouze aktuální přítomností, protože minulost prý „máme nechat za sebou“. Tato ideologizovaná redukce skutečnosti se pak obrací proti těm, jimž měla pomoci, totiž samotným klientům. Pokud se kouč tématy, která u lidí manifestují minulost, nezbývá, protože to přesahuje jeho „kompetence“, pak je klient odkázán buď na psychologa, nebo sám na sebe. Když potom psycholog dojde k mezím své „kompetence“, zbývá už jedině psychiatr se svým farmakologickým ošetřováním. Takže výsledek pro klienta je, že nikdo nehodlá překročit své kompetence a klient se dostane do rukou odborných lékařů, jako jsou chirurgové, onkologové apod. (Ress, Riechers,2018)
Jaké bylo mé rozhodnutí stát se koučkou, která propojuje minulost, přítomnost a budoucnost? Zcela fascinující a dává mi životní energii, i když příběhy v mé koučovací praxi jsou náročné.
Co nakonec?
Koučink je nástroj, který pomáhá zlepšit rozhodování. Nabízí mnoho alternativních technik, jak jednotlivé možnosti prozkoumat a najít pro sebe to nejlepší řešení.
Jestli hledáte prostor pro srovnání si svých priorit, hodnot a rozhodnout se jak dál, tak i pro vás je dobrý koučink.
Naučíte se rozhodovat jako král/královna. A to je jak? V nadhledu a s plnou odpovědností. Prostě si vytvoříte pro rozhodování vlastní a vhodné podmínky.
Literatura
RESS, Radim a Alexander RIECHERS. Dialog s nevědomím: práce s metodou voice dialogue. Přeložil Petr BABKA. Praha: Portál, 2018. ISBN 978-80-262-1371-0.
