.jpg)
Několikrát jsem slyšela a vy možná také pradávný příběh, který vypráví o štěstí a neštěstí. Zajímalo mě odkud příběh pochází až jsem ho našla v knize povídek, kde Holčáková (2002) píše:
Štěstí a neštěstí
"Jeden starý čínský příběh hovoří o rolníkovi, který měl k obdělávání půdy starého koně. Jednou mu kůň utekl do hor.
Když sousedé dávali starci najevo svou účast v neštěstí, rolník odpovídal: "Smůla? Štěstí? Kdo ví?"
Po týdnu se kůň vrátil a z kopců přivedl stádo divokých koní.
Tentokrát sousedé blahopřáli. "Štěstí? Smůla? Kdo ví?" vedl si dál svou rolník.
Rolníkův syn jásal taky. Vybral si toho nejurostlejšího koně a tryskem na něm uháněl na protější kopec. Spadl a zlomil si nohu.
Sousedé běželi za rolníkem a říkali: "Takové neštěstí!" Rolník odpovídal: "Smůla? Štěstí? Kdo ví?"
Za pár týdnů táhlo vesnicí vojsko. Všechny schopné mladíky odvedli. Když viděli rolníkova syna se zlomenou nohou, nechali ho být. Štěstí? Smůla? Kdo ví?"
Na tomto příběhu lze ukázat, že to, co na první vypadá jako zlo, může být v důsledku dobro a všechno, co vypadá jako dobro, může být ve skutečnosti zlo. Podle mě události žijeme a až my jim dáváme význam, který odráží náš způsob myšlení a naše aktuální potřeby.
Pojďme měnit naše filtry vnímání od špatného k dobrému. A proto Vás srdečně zvu na mé kurzy plné empatie a praktických návodů, jak najít svůj klid.
Použitá literatura:
HOLČÁKOVÁ, Renáta. Štěstí, smůla? Kdo ví?. Karmelitánské nakladatelství, 2002. ISBN 80-7192-639-6.
